Taky se vám stalo, že jste v ranní rozespalosti ovládali nějaký spotřebič, a on nefungoval? Zvlášť u kávovaru je to problém, protože bez kafe člověk často nefunguje.
Předmluva: Dlouhodobě se zajímám o použitelnost (usability), především u softwaru, ale i u věcí denní potřeby. Je totiž skvělé něco jen vzít a rovnou používat, namísto dlouhého přemýšlení a pátrání v návodu, v nejhorším případě při každém použití, nejen při tom prvním. Původně jsem plánoval založit si na to samostatný blog, ale pak jsem se rozhodl psát o použitelnosti do běžného blogu. Všechno tedy najdete tady. Kdo by chtěl o použitelnosti vědět víc, měl jsem před čtyřmi lety přednášku na konferenci OpenAlt.
A teď už k věci. Patřím k lidem, kteří jsou doslova závislí na kávě, tedy asi hlavně na kofeinu, ale i ten obřad pití hraje svou roli (podobně jako obřad kouření u kuřáků). Proto každé ráno jako první věc po típnutí budíka postavím na kávu. Teprve po vypití asi půlky většího hrnku začínám vnímat okolí.
Tohle lze snadno realizovat doma. Horší je to ale v hotelu, kde obvykle nebývá možnost si uvařit kafe přímo na pokoji a je potřeba jít do hotelové restaurace na snídani. Nedávno jsem byl takhle v hotelu v Ostravě a tam jsem byl konfrontován s kávovarem, který se se mnou „nebavil“.
Mačkal jsem opakovaně to největší tlačítko, káva ale netekla a netekla. Po chvíli jsem si všiml, že na displeji cosi přeskakuje. Tedy už jsem věděl, že dělám něco špatně, že to tlačítko slouží asi k jinému účelu. V ranní nefunkčnosti jsem ale nepřišel na to, co mám stisknout, abych se kýženého obsahu šálku dočkal. Musel jsem proto požádat servírku, následně jsem vše pochopil.
Vzhled panelu najdete na fotce výše (výřez z fotografie celého kávovaru, zdroj: web DēLonghi).
Ano, na spuštění výroby kávy slouží ona dvě malá tlačítka vpravo (jeden nebo dva šálky). V plné bdělosti by mě to asi napadlo, v rozespalosti to ale bylo marné. Automaticky jsem mačkal to největší tlačítko, předpokládaje, že logicky slouží je spuštění činnosti.
Co z toho plyne? Že při navrhování ovládacích panelů není od věci myslet i na to, že by člověk neměl být nucen příliš přemýšlet. Zvlášť to platí právě u takových přístrojů, jako je kávovar, často ovládaný právě ve stavu „snížené příčetnosti“. Je to asi jako u nouzových vypínačů ‒ bývají to velká, výrazně označená tlačítka, aby člověk v nouzi o ničem nepřemýšlet a prostě praštil do toho, co se nabízí. A stav před ranní kávou je vlastně svého druhu stav nouze.